Historie

Lokalita Chvaly (v písemných pramenech i v novověku nacházíme různou modifikaci jména: Chwalla, Chwaly) je poprvé zmiňována v zakládací listině vyšehradské kapituly, hlásící se k roku 1088 , která je však falzem(falsifikátem) z dvanáctého století. Vyšehradská kapitula chvalský statek pronajímala nebo zastavovala, až nakonec přešel do vlastnictví světských osob. Ve čtrnáctém a patnáctém století byla již zdejší ves ve vlastnictví pražského patriciátu. Po složitém projednávání dědictví po Václavu Křížovi získal roku 1428 Chvaly Janek Rokycanský, při projednávání tohoto dědictví je poprvé zmíněna Chvalská tvrz. V následujících letech je uváděna „tvrz Chvaly, dvůr poplužní s podlužím, celá ves a dvory kmecí“ v kupních smlouvách a dědických žízeních. Tak tomu bylo, když roku 1513 prodal Zikmund Bareš Chvaly staroměstskému měšťanovi Václavovi ze Štrabochova domu. Dědicem jeho majetku byla jeho dcera provdaná za Mikuláše Karga z Řezna. Pravděpodobně za tohoto majitele došlo k přestavbě tvrze na zámek. Od dědiců Karubových koupil chvalský zámek i s dvorem a poplužím roku 1614 Eustach Betenglz Neyenperku.Následujícího roku kupuje Chvaly Jiří z Vtelna, kterého za účast v protihabsburském povstání odsoudila konfiskační komise roku 1622 ke ztrátě poloviny jmění (mezi jiným i statku Chvaly).

 

Roku 1622 byly Chvaly prodány Janu Danielovi Kaprovi z Kaprštejna. Protože neměl peníze na zaplacení celé částky ( 15 000 zl. rýnských) vypůjčil si od jesuitské koleje u sv. Klimenta a zavázal sebe i své dědice odvádět z vypůjčené sumy splátky a úrok ve prospěch alumnátu u sv. Bartoloměje. Nový majitel v nadatovaném listu uvádí, že majetek spravoval dobře a původní zpustlý a vypálený statek vystavěl. Ale již Kaprův syn a dědic, který nemohl splácet dluh a úroky v roce 1652 postoupil statek Chvaly jesuitské koleji „…v tom čase dokonale zpustlý…“ Jesuité spravovali hospodářství ve Chvalech velice pečlivě, avšak vzhledem k několika skartacím jezuitských archivů po zrušení řádu máme dnes k dispozici jen několik zmínek. Podle berní ruly byly po třicetileté válce ve Chvalech čtyři selské a čtyři chalupnické usedlosti a dva velké dvory rozbořené. Tyto dvory byly připojeny k panskému dvoru jezuitů včetně 150 strychů polí k nim náležejících.

 

V polovině 18. století náležel Chvalský statek, který byl tvořen vesnicemi Chvaly, Šestajovice, Čertousy a Dablice, konviktu sv. Bartoloměje. Při ocenění statku Chvaly v roce 1767 se uvádí, že bylo vydáno 17.500 zl. na opravu a restauraci panství. Z toho lze soudit, že opravy se dotkly nejen samostatného zámku ale i hospodářských budov. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1777 byl statek Chvaly ve správě Administrace státních a exjesuitických statků, pod patronátem c.k. studijního fondu. Strědní, nejstarší část objektu byla postavena podle plánů z roku 1818 a sloužila jako pivovar a vinopalna. Administrace státních statků provedla v roce 1822 posudek budov, vlastní posudek se nedochoval, je o něm však doloženo několik zmínek. V související korespondenci se uvádí, že chvalský vrchnostenský statek je v dobrém stavu, pouze kostelní střecha potřebuje opravu. V letech 1874 – 1875 je nepřímo doložena v hospodářském dvoře činnost stavitele Láblera z Libně, objekt ještě sloužil nejspíše jako pivovar. K roku 1890 je zámek s hospodářským dvorem ještě uváděn jako majetek studijního fondu. Z 30. června 1890 pochází plány rozšíření a přestavby objektu pro stáje od stavitele Frenze Macha.

 

Od roku 1955 spravovaly hospodářský dvůr a zámek Státní statky Xaverov a dotčený objekt využívaly jen pro ustájení krav. V archivech nebyl nalezen ani doklad o novodobých utilitárních stavebních úpravách objektů hospodářského dvora z doby, kdy vlastnil objekt Státní statek. V posledních dvou desetiletích objekt prokazatelně chátral a byl bez využití.